2025 Galerie Světová 1, Praha – Palmovka
VÝSTAVA
Free Time. A Serious Matter
Výstava Free Time. A Serious Matter je kolektivní úvahou nad převrácením běžně zažitých rolí, možných identit a fiktivních scénářů, v nichž je práce s Hildou buď středem každodennosti, nebo naopak její volnočasovou odchylkou. Kolektiv se pohybuje mezi spekulací, humorem a reflexí vlastního fungování – zkoumá představu, co se stane, když je volný čas brán vážněji než práce.
Tuto myšlenku výstava rozvíjí s vážností i ironií – skrze fiktivní scénáře a alter ega, v nichž se členky objevují jako kamioňačky na polední pauze, lesní zvířata nebo trojjediný princip.
Výstava tematizuje současné napětí mezi uměleckou činností a pracovními závazky, zkoumá možnosti jiné organizace času i sdílené zodpovědnosti. Není utopií ani satirou, ale otevřeným rámcem, v němž se vážnost a nadsázka potkávají při společném hledání toho, co znamená tvořit, spolupracovat a být kolektivem – klidně i jako Bambi s výstavním plánem v kapse.
Téma napětí mezi prací, volným časem a časem na tvorbu není nové – vrací se v různých podobách napříč generacemi. Otázky ohledně hodnoty práce, času věnovaného sobě nebo kolektivu, i prostoru pro tvorbu bez nároku na výkon, zůstávají neustále živé. Výstava nenabízí řešení ani návody. Spíše otevírá prostor, kde se tyto otázky mohou znovu vynořit, tentokrát v podobě performativních situací, alter eg, absurdních proměn a mikro-fikcí.
Jedním z takových obrazů je série kreseb Adiny, v nichž se členky kolektivu zjevují jako kamioňačky v kšiltovkách, jako posádka jedné kabiny, možná na polední pauze, možná na cestě bez cíle. Kamioňačka jako obraz svobody, samoty i sdíleného pohybu zhmotňuje sen o jiném tempu i jiném vztahu k práci. Je to role, která je zároveň silná i směšná, vážná i absurdní, a v níž se mohou promítat vlastní touhy po úniku nebo přerušení stereotypu.
Patricie přináší do prostoru sošky rostlin a reliérfní objekty, které vyrůstají z myšlenky propojení, růstu a vzájemné podpory. Tři rostliny na hranolech odkazují k trojici kolektivu – k rozdílnosti, která se navzájem doplňuje, prorůstá a tvoří celek. Hilda jako ekosystém s vlastními rytmy, potřebnou péčí a uzemnění. Nízký stolek se stává místem návratu – zázemím, ke kterému se vracíme, když se třeba znovu spočinout, zorientovat se nebo jen být spolu. Nástěný reliéf pak tiše sleduje z proměnlivých obrazů sdíleného času, jako otisk, který vzniká pomalu, vrstvami, bez přesného návodu.
Barbora do výstavy vnáší lehce romantickou představu kolektivu, který žije jako postavy z jejích kreslených světů – napůl lidé, napůl bytosti z přírody, obývající příběhy o péči, samotě, lásce i tichém vzdoru. V těchto světech nejsou ostré hranice mezi člověkem, zvířetem a rostlinou, stejně jako volným časem, tvorbou a prací. Hilda se tu proměňuje ve společenství, kde je možné být plačkou, hledačkou pokladů, poustevnicí i květinou – a kde se umění stává způsobem existence, sdíleným rytmem i útočištěm.
text: Anežka Januschka Kořínková
2025 Galerie Proluka, Praha – Vršovice
OBJEKT VE VEŘEJNÉM PROSTORU
Soft Seasons, Hard Hands
Autorky výstavy Soft Seasons, Hard Hands skrze ručně malované keramické dlaždice skládají stůl jako místo sdílení, paměti a fantazie. Každá z nich přináší vlastní jazyk vyprávění: vzpomínky, lidovou slovesnost, vymyšlené příběhy o jedlých rostlinách i přírodní motivy zakotvené v hliněném těle. Malba a keramika se zde potkávají v dialogu mezi tím, co bylo, a tím, co si ještě můžeme představit.
Stůl najdete v Bezručových sadech na Praze 10. Každé posezení, rozhovor či náhodné setkání se může stát další vrstvou příběhu, který stůl postupně shromažďuje. Proto se neváhejte u něj zastavit a stát se součástí jeho paměti.
2023 – 2025 Kulturní centrum Vzlet, Praha – Vršovice
KURÁTORSKÁ ČINNOST
Knihovna kavárny Vzlet
V prostorách kavárny Vzlet působíme již potřetí jako kurátorský tým Policového komplexu. Spolupráci jsme navázali v roce 2023, kdy jsme vytvořili naši první výstavu s názvem: Subtle Synergy, která otevřela dialog mezi naší kurátorkou činností a tímto specifickým prostorem.
Ve svých výstavních projektech se zaměřujeme na prezentaci širšího spektra umělců, které propojuje jednotící téma zvolené pro daný rok. Zajímá nás různorodost přístupů, médií i generací – a právě jejich vzájemné napětí i souznění vytváří výsledný celek. Zároveň se snažíme, aby prostor v kavárně výstava „jen“ nezdobila, ale aby obstála i jako plnohodnotná výpověď určená odborné i širší veřejnosti.
Aktuálně je v prostorách kavárny k vidění výstava Zahrada, která zde potrvá po celou sezónu až do srpna 2026.
2023 Galerie Rohovka, Praha – Vršovice
VÝSTAVA
Mám toho hodně, mám toho dost
Mám toho hodně, mám toho dost je pro nás mnohovýznamové pojmenování toho, jak se v dnešním světě cítíme. Název nabádá k představivosti. Můžeme ho vnímat jako tření mlýnských kamenů 21. století. Na jedné straně nekonečné možnosti a blahobyt, na druhé konec lidské civilizace.
S nadsázkou a humorem se na výstavě v galerii Rohovka snažíme reflektovat obyčejné štěstí, přátelství, ale i to, když už je toho dost a my bychom nejradši všeho nechaly.
Jakou techniku a proč jste zvolily, jak pracujete s výstavním prostorem?
Výstava v galerii Rohovka je pro nás jedinečná tím, že jdeme poprvé do společného díla. Za svojí zatím krátkou existenci Hilda kolektivu jsme společné výstavy měly, avšak jsme k nim vždy přistupovaly spíše jako jednotlivci tvořící na společné téma. Tentokrát reflektujeme téma výstavy jak tématicky, tak procesuálně. Rozhodly jsme se vytvořit společný velkoformátový obraz, který bude dobře viditelný i pro kolemjdoucího z ulice. Obraz by měl být ideálně rovnou na stěně (čelní stěna k oknu do hl.ulice) provedený kombinovanou technikou (kresba, malba,..). Prostor chceme pojmout také jako místo pro společně strávený čas. Velkoformátový obraz na stěně budou doplňovat jednotlivá díla – kresby, reliéfy, obrazy. A: Zvolila jsem techniku akryl v kombinaci se sprejem a olejovým pastelem/oil stick na plátně/stěně. Trojkombinaci, kterou jsem si osvojila během studia na AVU. Vrstvení těchto médií mi pomáhá při budování prostoru na obraze, ač se může zdát na první pohled plochý. P: Pro výstavu vytvářím keramické reliéfy a objekt/lampu. S keramikou pracuji již dlouhou dobu, je médiem, skrze které se nejsnadněji vyjadřuji. Práce s hmotou a prostorem mi je velmi blízká. Reliéf je pro mě ideální prostředek k volné tvorbě, způsob, jak se vyjádřit obrazem za použití hmoty. Dává mi odpočinout od řešení užitkovosti objektu a posouvá hranice možností, jak s hlínou pracovat. Zároveň ráda převádím motivy ze svých reliéfů do objektů. Proto jsem se rozhodla vytvořit pro výstavu v Rohovce svou první lampu, která bude doplňovat sérii reliéfů. M: Společný obraz doplním keramickými objekty – užitkovými předměty – pracovní plochou pro mě bude stůl/talíř. Ve vlastní tvorbě pracuji především s keramikou. Zajímá mě práce s hlínou, alchymie glazování, mystérium výpalu. Ve tvorbě vycházím ze skic a vlastních textů, ve kterých si ujasňuji téma: potřeba?, spotřeba?, užitnost?, spolupráce?, ovoce? D: Výstup pro Rohovku nemám ještě zcela ujasněný, mohlo by se jednat o rychlokresby provedené v limitovaném čase demonstrující už jen svým způsobem vzniku téměř nikdy nekončící časovou tíseň (při cestě do práce, z ní, před placením v supermarketu, při čekání v parku, před spaním,…), nebo naopak větší kresbu vznikající v delším časovém rámci – opiová hedonistická krajina, vyvěrající z eskapismu jako způsobu čelení nesmyslnosti běžné reality.
Pracujete v kolektivu, jak vypadá vznik a proces? Každá sice pracujeme individuálně na svých projektech, ale kolektivně řešíme témata výstav, zpracování prostoru a jsme si vzájemnou oporou při tvorbě. Nástěnná malba v Rohovce bude naše první ryze kolektivní práce. Představujeme si, že v galerii strávíme dva až tři geniální dny, kdy budeme tvořit jíst, pít a smát se, čímž chceme v koncentrovaném čase manifestovat význam přátelství a kreativně stráveného času nelimitovaného přehlceným programem všedního dne. Určitě budeme mít při ruce skicu/návrh prostoru, podle kterého se budeme více méně řídit.
Jaká témata se projevují ve vaší tvorbě? Na čem dlouhodobě pracujete a proč?
A: Často vycházím z příběhů starých bájí, mýtů, eposů, pověr nebo pohádek ale i z rapové subkultury a jejích veršů, které vysekávám a používám ilustrativně do obrazů. Ráda si hraju s humorem a ironií, zkratkovitostí, komiksem. Práce se slovem je pro mne všudypřítomná, asi se mi líbí symbióza textu a obrazu. To co neřeknou slova, to zastane obraz a naopak. Postavy se v obrazech objevují jakoby mimochodem, v pozicích snících či zamyšlených. Možná je to reakce na přemítání nad budoucností a ekonomickou krizí, která se s nadsázkou prolíná do vyobrazení různých zátiší (jídlo)… Velkou inspirací jsou mi umělci jako Bonnard, Matisse, Bazelitz, de Kooning, Basquiat…. P: Ve volné tvorbě pracuji se svým osobním příběhem, zamýšlím se nad vytržením člověka ze sebe, nad oddělováním těla, duše a mysli. Přemýšlím nad tempem společnosti a života ve městě, nad tím, jaký vliv má přemíra povinností, nároků na sebe sama a dlouhodobý stres na naše fyzické i duševní zdraví. Svou tvorbou se snažím poukázat na to, jak důležité je spojení s přírodou a se sebou. Vnímat se jako celek, komunikovat se svým tělem, věřit své duši a tím ovlivnit i svoji mysl. Nastavit si hranice, naučit se říkat ne a třídit obrovské množství možností, které máme. Jak je důležité mít čas v tichosti pro sebe, ale zároveň jak moc potřebujeme kolektiv a zázemí lidí, které máme rádi a bez kterých by to všechno vlastně vůbec nemělo smysl. A také jak je důležitá víra, a to v jakékoli podobě, která je pro nás přirozená. M: Vycházím z vlastních textů, myšlenek a pozorování. Zdánlivě nahodilých zápisků. Ty pak zpracovávám a rozvíjím v keramické tvorbě. Náměty modeluji ve hmotách, barvách, linkách, strukturách. Témata jsou pro mne nekonečnou aktualizací – v nepřehledném roji informační doby – je jich dost. D: Ve své tvorbě nejčastěji zpracovávám otázky, které jsou pro mě v daném období nejpalčivější, může jít o témata velmi osobní, jako je závislost, nebo velká současná společenská témata, která se mě dotýkají a významně je prožívám, jako např. klimatická krize.
2024 Kavárna pod Lipami, Praha – Letná
VÝSTAVA
V Kavárně Pod Lipami
2022 Galerie 39, Praha – Žižkov
VÝSTAVA
I tma má své sny
Současná výstava „I tma má své sny“ přestavuje odklon od tohoto způsobu žití a více se soustředí na sdílení kreativity a radosti, vznikající ze společně trávených chvil Hilda kolektivu. Členky kolektivu Patricii Weinrichovou, Marii Špačkovou, Adinu Chmelovou a Dominiku Slavickou pojí dlouhodobé přátelství od dob jejich studia na Hollarce, stejně tak jako jejich sdílení společných hodnot, které se odrážejí v jejich tvorbě a širokém záběru aktivit. Ne náhodou si také zvolily název kolektivu po mystičce, básnířce, spisovatelce, léčitelce a duchovní Hildegardě z Bingenu.
V Prostoru 39 prezentují velmi hravým způsobem instalace, velkoformátová plátna, sérii kreseb a keramických objektů nebo vyšívaných textilií. Některé z nich můžete lehce přehlédnout, to by ale byla škoda! Proto se neváhejte po svém okolí pořádně rozhlédnout, zvednout hlavy od mobilů a počítačů a užít si vizuální zážitek, který si pro vás Hilda kolektiv připravil.
Svět okolo nás se neustále mění exponenciální rychlostí, náš úspěch je měřen výkonem, jsme přehlceni informacemi, které nejsme schopni pojmout, pracujeme nonstop, protože to zní přece tak lákavě a pomůže to naší kariéře. Chceme prostě a jednoduše mít všechno a být u všeho. A chceme to hned.
text: Prostor 39
2022 Festival Jinčí čin, Jičín
VÝSTAVA
Jinčí čin – Pokoje únavy
Naše seskupení je spojením čtyř žen, kde se každá vyjadřuje jiným způsobem i různě smýšlí, přesto se potkáváme v kritickém názoru na neudržitelnost současného globálního nastavení společnosti a jeho důrazu na individualitu a výkon jednotlivce.
Přirozeně vznikla potřeba se ukotvit v jistém druhu spolupráce, který nemusí být nutně svázaný stejnou představou o výsledku, ale naopak spatřuje kvality v diverzitě přístupů a jejich konečném kolektivním vyznění.
V rozplizlé době součtu krizí všeho druhu, bez viditelného východiska ze stále se stupňujícího primátu kapitálu nesoucího s sebou soustavné drancování mimolidského světa a zneužívání pracovních sil pro své bytnění, v plejádě nekonečné řady manipulativního propagačního balastu se bezmocný divák tohoto spektáklu unaveně uchyluje do stínu.
Stává se tulákem po samotách, nevychází z území vlastní skupiny, nebo se uzavírá mezi čtyři stěny, jejichž prostor vytrvale plní obrazy z vnitřního světa. Možná ale nekončí u melancholie. Z kreativního úsilí jakékoliv podoby se pomalu a po troškách, jako vzácná živá míza, vylučuje sémě odbojového živlu – v rozličných formách.
Tušíme, že pro činorodost je nezbytné zbavit se, alespoň na chvíli, všudypřítomné nekompromisní mantry o výkonu. Cítíme stále naléhavěji nutnost vyhradit si čas k sebepéči, která mimo jiné zahrnuje i důraz na kvalitu soukromého prostoru.
/Jak moc jsou důležité předměty, kterými se obklopujeme během našich každodenních rituálů?/
